Ostrov Okinawa je super. Pokud na něm svítí sluníčko a šnorchlujete na korálových útesech, nebo se válíte na pláži. Když na něm tvrdnete, protože je tajfun, je to trochu míň super.
Aerolinky flypeach, s kterými jsme přiletěli, nám cca 32 hodin před odletem zpět zrušili let kvůli blížícímu se tajfunu. To pro nás znamenalo, že nám propadnou další dva navazující lety, protože po příletu z Okinawy do Fukuoky jsme chtěli rovnou nabrat směr korejský Busan a z něj ještě ten den na ostrov Jeju. Letenky na Jeju se povedlo zrušit a stálo nás to jenom cca 500 korun (ze 3200 dostaneme zpátky 2700 – Jeju air má palec nahoru). Super tajfun Chaba (tajfun stupně 5, nejvíc je asi šestka) se přehnal den a noc před původně plánovaným odletem a protože se na podporu flypeach nedalo celý den dovolat, vyrazili jsme na letiště (na 7 ráno!!) v původně plánovaném času odletu s tím, že buď bysme mohli nakonec odletět, nebo nás trochu šoupnou a odletíme odpoledne. Foukalo sice dost, ale většina aerolinek i tak odlítala a přilítala, naše broskvičkové letadélko bohužel nee. U přepážky nám řekli, že nás přebookujou na další den v ten samý čas (aano, znova vstávačka, abysme byli na 7 na letišti) a když jsme se ptali, co máme do tý doby dělat, tak jsme se dozvěděli, že „stej van mór najt“.
Takže děkujeme, našli jsme si ubytko u letiště a ze zoufaství zavolali ještě na airbusan, který nám na původní let navazoval. Tam nám nabídli, že nás taky přebookujou, ale že to bude stát víc peněz než nový letenky. Zkusili jsme ještě kiwi.com, přes kterej jsme ty letenky koupili a pozor. Kiwi zařídilo, že nám vrátěj cca čtvrtinu ceny letenek, což po odečtení nějakejch poplatků za zrušení činí 870 kaček, ale za zrušení letu hodinu před odletem – neberte to. Další den už jsme odletěli, ale tajfun (už teda zesláblá dvojka až trojka) se mezitím stačil přesunout do Fukuoky, kde jsme měli přistávat.
V půlce letu nám kapitán oznámil, že doletíme k Fukuoce a že tam se rozhodne podle počasí, jestli to náhodou nevotočí radši zpátky na Okinawu, ale že ve Fukuoce je „very vindy vedr“ a že máme čekat „very raf lendink“. To prostě chceš. Kapitán se nakonec na rozdíl od spousty pasažérů nepokáknul a řekl si, že to nakonec zkusí. Napoprvý mu to ještě nevyšlo, takže jsme si dali kolečko okolo letiště a napodruhý už jsme si sedli. Pravda házelo to docela dost, a co jsem viděl, tak asi tři lidi v okolních řadách se poblili, ale byli jsme zpátky na pevným ostrově a dokonce se nám povedlo přesunout následně až do jižní koreji.
Z komentářů na facebooku:Jen si rikam, jestli nedelas machra a pritom si v letadle sam pouzil hned nekolik pytliku, spoustu kapesniku a pristani jsi vydejchal jen diky dobre mirene injekci sedativ, kterou TI dala letuska, abys uz prestal ostatnim rikat, ze vsichni umrou!Luboš
